O svíčkách

Výroba svíček
V minulosti svíčky vyráběli specializovaní řemeslníci, zkušení v práci s voskem. Z jejich rukou vycházela přímo umělecká díla, nicméně nevýhoda tohoto postupu je zřejmá: malé množství kvalitního výrobku nebylo schopné zásobovat rozvíjející se poptávku po spotřebních svíčkách. Ať už to byly masivní chrámové svícny sloužící k dekoraci náboženských svatyní a obřadů, svíčky v domech písařů sloužící k ulehčení práce nebo pouliční lampy osvětlující tmavé noční ulice. Po staletí se také základní poznatky o výrobě běžných svíček nijak výrazně neměnily. Vzal se vytvarovaný kus vosku do kterého se zapíchl knot. Vosk se poté nabarvil.

Rozvoj výroby nastal ve středověku v 15. a 16. století ve Velké Británii, kde začali svíčkaři zakládat různé spolky a cechy (některé z nich existují dodnes). Svíčky se vyráběli v tzv. manufakturách (manu facere = pracovat rukama). Šlo o velké dílny, ve kterých pracovalo mnoho dělníků. Změnu oproti dobám, kdy bylo vše vyráběno v dílnách, zaznamenala dělba práce. Práce dělníků zde totiž byla rozdělena na dílčí úkony. Od manufaktur byl už pouze krok k masivní industrializaci výroby. První velké továrny na svíčky byly zaznamenány ve Spojených Státech, kde roku 1834 Joseph Morgan vynalezl stroj, schopný vyprodukovat 1500 svíček za hodinu. Poté se začala rychle vyvíjet i technologie zpracování. Důležité byly hlavně chemické změny surovin, které umožnily důkladnější a rychlejší ruční opracování vosku. Postupem času se technika zdokonalovala. Jako příklad uveďme například techniku voskování knotů, která umožnila pozdějším společnostem libovolné velikosti výrazně zrychlit výrobu svíček. Knot totiž rychle a bezpečně dosedl a už se nehnul. Jedna britská firma zase vyvinula způsob jak použitím lepidla udržet knot se svíčkou přesně uprostřed nádoby. Dnešní technologie umožnila spoustu změn, ale staré osvědčené technologie i přesto přetrvaly. Dříve byl například problém přesně dávkovat barvivo nebo kapalinu. To s dnešními přístroji pominulo. Další vymožeností byl vynález směsného vosku, který firmám umožnil vyrábět vybraný typ svíčky vybráním příslušné směsi. Továrny dnes také používají ty nejmodernější přístroje jako jsou různé měřiče teplot nebo chemického složení.

Druhy svíček

Parafínové svíčky
Jde o svíčky, vyrobené z bíle krystalické směsi vyšších uhlovodíků, která se získává z ropy nebo dehtu. Na svíčky se používá parafín s obsahem oleje od 2%. Parafínový vosk je také bílý, bez zápachu, bez chuti a pevný s bodem tání od 47°C do 64°C. Je nerozpustitelný ve vodě, zato benzen nebo některé estery jej rozpustí snadno. Vosk je také odolný proti běžným chemickým vlivům, ale hoří výborně. Čistý parafín se ale kvůli své náročné zpracovatelnosti při výrobě svíček používá málo. Proto se do něj přidávají chemická aditiva jako je například polyethylen. Parafínové svíčky se také velmi často vyrábějí ručně. Dá se tedy říct, že každá parafínová svíčka je unikát.
Palmové svíčky
Palmové svíčky jsou vyráběny z palmového oleje, který je druhým nejpoužívanějším na světě (v roce 2004 ho bylo vyrobeno 28 milionů tun). Používá se například k výrobě mýdel, pracích prášků, jako olej na vaření a jako margarín. Najdete jej také v kosmetice a dobře léčí zranění. Nedávno se objevila možnost, jej použít také jako biopalivo. Olej se extrahuje z palmového ovoce (existuje i druh oleje, který je extrahovaný z palmových semen). Je díky vysokému obsahu beta-karotenu načervenalý. Uvařením se však barva ztrácí a olej se stane bezbarvým. Palmový olej je jedním z mála zeleninových tuků, schopných vydržet v pokojové teplotě. Ze začátku byl palmový olej využíván hlavně k vaření a to v zemích západní Afriky. Jeho význam vzrostl až s vypuknutím Průmyslové revoluce, kdy jej začali britští obchodníci ve velkém nakupovat a prodávat jako lubrikant pro nově rozšířené stroje. Do roku 1880 vydržel jako hlavní exportní surovina zemí jako Ghana nebo Nigérie (poté jej nahradilo kakao). S jeho rozšířením po Evropě se začaly odhalovat jeho užitečné vlastnosti a tak začala výroba palmových svíček. Dnes jsou cenné hlavně kvůli svému lesklému vzhledu, který z nich činí netradiční dekoraci.

Gelové svíčky
Jsou vyrobeny ze známého materiálu podobnému želé - gelu. Gely se vyrábí ve všech možných barvách a hustotách. Ve “svíčkařství” se používá tak, že se čirý gel nalije do skleněné nádoby libovolného tvaru. Na skle se poté vytvoří různé dekorace. Abstraktní efekty, pruhy, kruhy nebo třeba konkrétní obrazy. Proč se ale používá právě gel? Protože hustý gel používaný při jejich výrobě je schopen udržet předměty jako jsou mušle, kameny nebo písek a tak dotvářet tento propracovaný vzhled.

Ostatní svíčky
Existují však i méně estetické svíčky, nefungující jako umělecké dílo, ale například jako reklamní předmět. Existuje mnoho druhů takových svíček, ať už jsou to svíčky s potiskem, znaku firmy nebo svíčky ve tvaru loga. Běžně se na ně také zavěšují různé letáky a lístky. Většinou se jedná o svíčky parafínové.
Proč jsou vlastně svíčky stále tak oblíbené? Vždyť jejich účinnost je v porovnání s dřívějšími petrolejovými lampami a dnešními elektrickými žárovkami velmi nízká. Svíčka se všemi svými magickými náplněmi, zaručeně léčivými vůněmi a postmoderně tvarovanými křivkami je přeci několikrát dražší, než levná, přímočará a nepoetická žárovka. Ale i přes to. Tato skutečnost lidem nezabrání ve využívání svíček ke zdobení, rozsvěcování, označování míst tragických nehod nebo významných historických událostí nebo prostě jenom k tomu, aby je doma v temném zimním večeru zapálili.